|
Marie! Já nespím, jsem na cestě celou noc |
|
Já nejsem z těch, co prosí, ani ten, kdo žebrá o pomoc |
|
Pluji k tobě se stěžněm vztyčeným |
|
Mečem svým jdu si tě dobýt |
|
Věže kostelů se bortí a vlaky mění směr |
|
Na zem se snesla hejna ptáků bez křídel |
|
Moje loď se v bouři kymácí |
|
Do bot mi teče a nad hlavou hoří |
|
Posílám ti v láhvi pár nenapsanejch vět |
|
Nezdráhej se přijmout, jen to, a je to naposled |
|
Až vyjedou čtyři jezdci na koních |
|
Bude pozdě chtít se schovat |
|
Ledovce tají a moře zaplavuje zem |
|
Den je jak noc a noc je jako den |
|
Z nebe padá nekonečnej déšť |
|
Vichřice zuří a potopa trvá |
|
Tak oblékni si svoje šaty sváteční |
|
A dojdi až k té hoře, co do nebe ční |
|
A zbyde-li ti čas, tak volej do mraků |
|
Marie! Že nejsi poslední, žes byla prvá |